Na lednové přednášce budeme zkoumat vztah mezi lékařskou vědou a etikou

Okrašlovací spolek Rozhledna a BRC Čeladná zvou všechny své příznivce na první přednášku letošního cyklu Znamenití lékaři v českých zemích. Bude se konat ve čtvrtek 31. ledna 2019 od 18.30 hodin v salonku Apartmánového domu Lara v Čeladné.

Tentokrát se přednášející Petr Andrle bude věnovat těmto pěti skvělým lékařům: Eduard Albert, Karel Slavoj Amerling, Jaroslav Bakeš, Bedřich Karel Eugen Všemír hrabě Berchtold a Jan Bělehrádek. Jako ochutnávku přidáváme pár řádků o prvním a posledním z nich.

Profesor Eduard Albert (1841–1900), syn hodinářův ze Žamberka byl úžasný chirurg. Nejprve se musel tajně oženit, jako první v Rakousku používal metodu sepse, jeho lékařská proslulost ho posléze přivedla jako odborníka k význačným osobnostem té doby. Pečoval o rodinu předsedy vlády Taaffa, o rodinu knížete Windischgrätze, byl osobním lékařem císaře Františka Josefa I., mezi jeho pacienty patřili i čeští vlastenci a politikové. Doktora Riegera například uzdravil z velmi vážné nemoci.

Jeho hrob na vídeňském hřbitově je v blízkosti hrobu lékaře profesora Christiana Alberta Theodora Billrotha, zakladatele vídeňské chirurgie, který byl Albertovým starším kolegou a spolupracovníkem. Vedle těchto dvou hrobů je pak hrob dalšího českého lékaře, vlastence a cestovatele MUDr. Emila Holuba (1847–1902), Albertova vrstevníka. Oba tam spí věčný sen, tak trochu svým národem zapomínáni.

Jeho odkaz: S ministrem Rezkem podnikli 25. září výlet kočárem. Jednou večer spolu hráli taroky a debatovali o politice. Mluvili také o smrti. Když se loučili, zažertoval profesor Albert: „Koho Bůh miluje, ten zemře náhle, nikoli jako penzista, nýbrž v zenitu své činnosti.“ Ráno 26. září 1900 našli pana profesora mrtvého.

A posledním, pátým je také chirurg. Profesor MUDr. Jan Bělehrádek (1896–1980), syn ředitele Ústřední matice školské (vznikla 15. listopadu 1880) profesora JUDr. Františka Bělehrádka. Lékař, biolog, filozof, politik a rektor Univerzity Karlovy (1945–1946). Poslanec Ústavodárného Národního shromáždění za sociální demokraty nemohl mimo jiné unést zradu Zdeňka Fielingera a Ludmily Jankovcové při sloučení sociálních demokratů s KSČ v červnu 1948 a odešel definitivně do exilu. V květnu 1980 umírá v Londýně, jako vysoce uznávaný odborník s vírou, že jednou bude i jeho země svobodná.

Jeho odkaz: Aktuální a vysoce prozíravá slova pronesl při své instalaci rektorem 1. 12. 1945: „Mravnost kulhá za vědou, a už několik století nestačí udržet krok. Dnes máme dojem, že věda pokračuje tak rychle, že nesoulad obou rychlostí vzrůstá nebezpečně. Vědecký pokrok volá dnes po účinné a silné etice.“

Leták k přednášce si můžete stáhnout   zde  .